Nejdřív instagram, pak blog. Proč?

                Instagram je pro mnohé krásná věc. Lidé jsou obecně rádi chváleni a odměňováni, milují chloubu a komunikaci, a to vše jim tato platforma zprostředkovává. Dřív se lidé chlubili svým přátelům, vymýšleli, jak to udělat, aby to nebylo moc okaté, a ať to udělali, jak chtěli, stejně byli ve finále středem drbů, že se chvástají. Jenže pak přišel instagram, který všem uživatelům umožnil sdílet fotky z jejich života, a čím víc jeho popularita rostla, tím méně připadalo ostatním divné, že se všichni chlubí, protože proč by to bylo divné, když to dělají všichni na denním pořádku a tato sociální síť k tomu slouží, že? Každý si zde ukojí své touhy, hází fotku za fotkou, prvotně k pochlubení či ukázání se v tom nejhezčím světle, nyní už spíš k naštvání druhých a za účelem reakcí typu „Ten se ale má...“, „Kde na to sakra bere?“ nebo „S ním bych si vyměnil život!“, ale i přesto se dočká svých vytoužených „lajků“, které jsou jeho odměnou, případně i nějakého komentáře, po kterém tak prahnul, a který je pro něj tou pochvalou a komunikací.

                I přesto, že výše popsaná situace je aktuálně běžná praxe, se zde nachází i profily, které místo věčného ukazování sebe a svého života chtějí lidem něco předat. V tomhle směru jsem se rozhodla jít i já, a přestože jsem nezvolila zrovna nejoriginálnější cestu, dokázala jsem si kolem sebe vybudovat komunitu Vás, sledujících, která je na moje výtvory kupodivu zvědavá. Inspirace v jakémkoli směru totiž není nikdy dost a lidé hledají především profily, ze kterých si dokážou i něco odnést. Pro mě byl instagram ta ideální cesta, jelikož ho používáme všichni téměř nonstop a můžu vám tak předhodit své dílo přímo před nos, je to relativně jednoduchý nástroj k rozšíření své tvorby mezi co nejvíce uživatelů a zároveň (jak už jsem řekla) skvělá platforma ke komunikaci, která je pro mě ve formě zpětné vazby od Vás ta nejcennější! Přeci jen je mnohem jednodušší prorazit s instagramem než s novým blogem, které jsou sice populární, ale rozhodně ne tak, jako nyní instagram.

                Vždycky jsem koketovala s myšlenkou založit si blog, ale nikdy jsem nevěděla o čem. V hlavě se mi honilo, kdo by asi ty moje kecy četl, kdo by byl zvědavý na můj život a koho by vůbec zajímalo, kdo já jsem, a tak jsem nad tím jednoduše máchla rukou. Jenže pak mě začalo bavit focení. Fotila jsem všechno, přírodu, lesy, ptáky, zebry, hrady, cokoli, co jsem viděla. Měla jsem v počítači miliardu různých fotek a vnitřně jsem dychtila po tom je s někým sdílet. A tak vznikl můj první instagram. Ten ale už momentálně neexistuje, a to z prostého důvodu. Nikoho nezajímalo moje amatérské focení, proč? Protože to nikomu nemohlo nic dát, nikdo si neřekl „Jé to je super, jdu to vyfotit taky“. Protože to stálo za prdlačku. No a pak jsem si řekla, proč nefotit třeba jídlo, když si furt kuchtím ty svoje zdravoty, které u nás nikdo kromě mě nejí. A proč nesdílet třeba tohle i s recepty. Spojila jsem příjemné s užitečným. Fotit mě baví a moc, ale z toho si nikdo nic nevezme, protože to není profi. Z čeho ale člověk načerpá inspiraci jsou ty recepty. No a bylo to.

                Říkala jsem si, že mi těch 548 povolených znaků u fotky a IG bohatě postačuje. Nejsem zrovna člověk, který by měl co víc předat, nepíšu romány, protože nevím o čem, ani nemám zajímavý život natolik, abych o něm vypisovala elaboráty. Ale po čase mě na instagramu začala štvát jedna věc, a to ta neuspořádanost fotek. Mám tam přes stovku receptů, je to páté přes deváté, a až jich tam bude třeba tisíc, po nějakém devátém receptu neštěkne pes. Tak jsem si říkala, že teda jo. Že teda ten blog založím, roztřídím si recepty hezky do složek a sem tam Vám sem možná i něco žbleptnu, protože nikdy nevíte, kdy se Vám zrovna bude chtít usednout za klávesnici a psát, až Vám ruce upadnou.

                Vím, že to píšu důležitě jako bych objevila Ameriku, ale vzhledem k tomu, že tohle právě čteš, tak tě to asi zajímá. No tak to tady máš. Doufám, že máš mé recepty ráda tak, jako já tebe za to, že mě podporuješ svým sledováním a zpětnou vazbou, jsem ti za to nesmírně vděčná a patří ti můj dík!